Bahenní zóna je součást stavby jezírka. Tvoří prostor pro rostliny, které tuto část jezírka obývají. Navazuje na pobřežní zónu a přechází v mělkou zónu. Podmínky, které poskytuje rostlinám jsou: vlhký nebo mokrý substrát, hladinu vody okolo 15 –  30 cm. Rostliny vysazené v bahenní části pomáhají udržet biologickou rovnováhu v jezírku.

Proč je bahenní zóna v jezírku důležitá?

Rostliny jsou nedílnou součástí zahradního jezírka, ale i koupacího jezírka. Pomáhají čistit vodu. Produkují kyslík, kterým obohacují vodu, spotřebovávají oxid uhličitý, který využívají pro své množení zelené řasy a poskytují útočiště pro drobné vodní a hmyzí živočichy.

Jaké rostliny se vysazují do bahenní zóny?

Rostliny, kterým se daří v bahenní zóně jsou například:

• Blatouch
• Puškvorec
• Kejkliřky
• Rdesno
• Vrbina penízková
• Rozrazil

Příspěvek Bahenní zóna pochází z Radílek.cz

Biodiverzita neboli biologická diverzita označuje rozmanitost všech živých druhů na Zemi. Od jednobuněčných organismů (bakterií, virů), přes rostliny, houby, až po živočichy (včetně člověka). V posledních letech je slovo biodiverzita hodně skloňováno, jelikož dochází k velkému úbytku druhů a tím k narušení rovnováhy Země. Biodiverzita je zjišťována v celosvětovém měřítku a lokálně se podrobují analýze podmínky v dané oblasti nebo ekosystému.

Kolik živých druhů žije na Zemi?

Tuto informaci nedokáže nikdo přesně zodpovědět. Vědeckou společností je odhadováno na 8,7 milionu druhů rostlinných a živočišných druhů. Popsáno jich bylo ale jenom 1,2 milionu. Většinu popsaných druhů tvoří hmyz.

Jak jsou jednotlivé druhy od sebe rozdělovány?

• Jedinečné vlastnosti – Jednotlivé organismy mají jedinečné vlastnosti a podle těchto rozdílů jsou vědci rozdělovány do druhů.
• Rozmnožování – Organismy se mohou množit pouze v rámci jednoho druhu. Pokud se od sebe liší natolik, že se mezi sebou nerozmnožují, tak spadá každý organismus do jiného druhu.

Jaké ekosystémy jsou druhově nejvíce / nejméně rozmanité?

Vědci studují biodiverzitu v ekosystémech lesa, pastvin, tundry, hor, pouští, jezer, moří, oceánů a dalších. Jeden ekosystém může hostit širokou škálu druhů. V savaně mohou žít druhy jednobuněčných organismů rostlin i živočichů, hmyzu a rostlin, až po velké savce – slony.

• Největší biodiverzita je v teplých a vlhkých oblastech v tropickém pásu. Na území Mexika, Brazílie, jihozápadní části USA, Jižní Afriky, Madagaskaru, Hymaláje.
  • Místa s vysokou druhovou rozmanitostí se označují jako horká místa biodiverzity – biodiversity hotspots. Tato místa zabírají cca 2 % povrchu Země (a toto číslo se stále snižuje). Aby dané území bylo označeno za hotspot musí obsahovat nejméně 1,5 tis. druhů endemických cévnatých rostlin a ztratilo alespoň 70 % původního stanoviště.
• Nejmenší biodiverzita je v ekosystému pole. Chemické prostředky, těžká technika a intenzivní zemědělství likvidují druhovou rozmanitost. Obecně se snižuje biodiverzita směrem od rovníku (největší rozmanitost druhů) k pólům.

Jaká je druhová rozmanitost (biodiverzita) v České republice?

Na území České republiky se nachází okolo 70 – 90 tisíc druhů rostlin a živočichů. Tento údaj nezahrnuje viry, bakterie a jednobuněčné živočichy. Naopak jsou v něm obsaženy skupiny sinic a řas, hub, mechů, lišejníků, vyšších rostlin, hmyzu, bezobratlých, ryb, obojživelníků, plazů, ptáků a savců.

Proč se snižuje biodiverzita?

Druhová rozmanitost klesá v důsledku: 

• klimatických změn, které jsou způsobeny zvyšováním skleníkových plynů. To se děje kvůli znečištění ovzduší – spalování tuhých paliv. 
• Dalším problémem je odlesňování.
• Těžba nerostných surovin.
• Šíření invazivních druhů, které ničí lokální druhy. Po jejich invazi se pak v důsledku toho mění celý ekosystém daného místa.

28 % všech druhů je ohroženo vymřením v Evropě a střední Asii. Od roku 1970 zmizela celá ½ mokřadů. V důsledku výše popsaných změn vymizelo:

• 50 % druhů mechů
• 37 % druhů sladkovodních ryb
• 33 % druhů cévnatých rostlin
• 23 % druhů obojživelníků

Největší pokles druhové rozmanitosti je v zemědělsky obdělávaných ekosystémech. Díky změně v postupech obdělávání krajiny, které absolutně nerespektují pravidla nastavená přírodou. Tradiční zemědělství se změnilo na intenzivní, industrializované.

Jaké jsou důsledky snižování biodiverzity?

Největším problémem při snižování biodiverzity je provázanost přírodního systému. V důsledku toho může znamenat vyhynutí jednoho druhu velký problém pro jiné živočišné (včetně člověka) a rostlinné druhy. Například vyhynutí hmyzích druhů má primárně za následek ztrátu opylovačů a druhotně dojde k přerušení potravního řetězce, ve kterém hmyz hraje roli potravy pro své predátory. A když zajdeme ještě dále, tak tito predátoři jsou opět potravou pro výše postavené živočich. Tímto způsobem se můžeme dostat až na vrchol pyramidy, kdy nezbyde žádná potrava pro člověka.

Všechny vyspělé státy žijí takzvaně na dluh. Spotřeba je vyšší, než příroda dokáže z dlouhodobého hlediska nabízet. Dochází k vyčerpání půdy, surovin a vody. Z dlouhodobého hlediska je tento styl soužití s přírodou pro život člověka neudržitelný.

Příspěvek Biodiverzita pochází z Radílek.cz

Biofilmový filtr slouží k čištění vody v koupacím jezírku nebo biobazénu. čistící schopnosti biofilmového filtru jsou založeny na množství biofilmu, který je usazen na vhodném podkladu. Zařízení pak společně s bakteriemi, které v biofilmu žijí udržují rovnováhu. Hranice u takového živého biotopu je velice tenká.

Jak funguje biofilmový filtr?

V zařízení pro čištění jezírkové vody je umístěna náplň, která má dostatečně velkou plochu, kterou bude moci biofilm osidlovat. Biofilm se neustále snaží zvětšovat svoji velikost. Množství biofilmu se musí udržovat v normě, aby nedošlo k narušení biologické rovnováhy. Biofilm potřebuje pro svůj život vhodné podmínky. Dostatek živin a povrch, kterému může přisednout.

Nitrifikační bakterie, které jsou v něm obsaženy čistí vodu, protože likvidují nebezpečné látky, které škodí rybám a živí se dusičnany, dusitany a amoniakem. Dále spotřebovávají živiny, kterými se živí řasy. A tím redukují jejich množení.

Voda musí přes biofilm neustále protékat. Tím je zajištěn neustálý přísun živin pro bakterie. Biofilm neustále zvětšuje svoji plochu a je nutné ho pravidelně z bofilmového filtru odstraňovat.

Obsah fosforu ve vodě s biofilmovým filtrem je udržován do hodnoty 0,010 mg/l.

Co tvoří biofilmovou vrstvu ve filtru?

Biofilm tvoří kolonie mikroorganismů. Bakterie, viry, řasy, houby, jednobuněčné organismy ale i bezobratlí živočichové.
Mohlo by vás zajímat:

Článek, ve kterém jsou přehledně vypsané přípravky podporující zdravou bakteriální kulturu v jezírku napříč celým rokem. Plán péče o jezírko | Jezírková chemie OASE.

Příspěvek Biofilmový filtr pochází z Radílek.cz

Biofilm je společenství mikroorganismů. Podmínkou je spojení s nějakým povrchem. Tím se vytváří pomyslné město, kde společně žijí kolonie hub nebo bakterií, virů, plísní, jednobuněčných organismů, bezobratlých živočichů. Okolo shluku těchto mikroorganismů se vytváří polysacharidový obal, který biofilm chrání, udržuje ho při sobě a zajišťuje přilnavost k povrchu. Povrchem může být živá tkáň (např. stěna střeva) nebo neživý povrch.

Co definuje biofilm?

Aby mohl být biofilm nazýván biofilmem musí “dodržet” určitá kritéria.

• Společenství většího množství mikroorganismů.
• Shluk je přichycen k nějakému povrchu nebo k sobě navzájem.
• Celé společenství je obaleno mimobuněčnou matricí, která je tvořena produkty samotných mikroorganismů ve společenství.
• Uvnitř biofilmu dochází k interakci mezi jednotlivými organismy a dochází tak k přeměně vlastností buňky. (Pokud by buňka žila osamotě, tak bude její chování jiné, než když žije v komunitě.)

Jak vzniká biofilm?

Pro lepší pochopení lze použít příměr se stavbou domu a následným rozšířením na město.

1. Samostatná bakterie nebo vir objeví vhodné prostředí k usazení. (stavební pozemek)
2. K tomuto povrchu se přichytí. Aby mohl mikroorganismus přilnout, musí vyprodukovat určité látky. (postaví základovou desku)
3. Buňka je usazená a množí se. Tvoří mikrokolonii. (staví zdi a střechu)
4. V průběhu růstu a množení kolonie vytváří obal biofilmu.
5. Poté dochází ke zrání biofilmu. V této fázi jsou buňky tak narostlé, že jsou viditelné pouhým okem.
6. Když dojde k vyčerpání zdrojů potravy, k zaplnění všech “domů” v biofilmovém městě, oddělí se část populace a hledá si jiné místo k životu. Tomu se říká disperze.
7. Nově oddělené buňky začínají nový životní cyklus na novém místě.

Biofilm vzniká ve vodním prostředí ve chvíli, kdy vyčerpá živiny ve vodním sloupci. Pak se uchyluje k přilnutí na povrch, ze kterého může čerpat živiny pro svůj růst.

Kde se biofilm vyskytuje?

Nejpříznivějším prostředím pro vznik biofilmu je především vodní prostředí (na ponořeném dřevě, kamenech nebo i vodovodním potrubí). Biofilmy lze nalézt i na povrchu půdy. Vyskytují se i na povrchu těl rostlin a živočichů, kde však mohou způsobovat různé infekce.

Využití biofilmu jako filtru

Biofilm, který se tvoří na povrchu biologického filtru může pomoci s čištěním vody, která přes něho protéká. Využívá se:

• v čističkách odpadních vod,
• biologických filtracích zahradních jezírek, koupacích jezírek nebo biobazénů.

Jak funguje biofilmový filtr?

Biofilmový filtr je přístroj, ve kterém je umístěno minerální nebo umělé médium, které má velký povrch. Na něm se biofilm přichytí a rozrůstá, jelikož získává z povrchu živiny. Voda, která prochází přes biofilm je čištěna pomocí bakterií. Biofiltr musí být pravidelně kontrolován a biofilm odstraňován.

Příspěvek Biofilm pochází z Radílek.cz

Bioakvacit je porézní filtrační médium z polyetheru. Má houbovitou strukturu a slouží ve vodním prostředí jezírka nebo akvária jako filtr. Jednak čistí jemné nečistoty a tvoří životní prostor pro vodní bakterie, které bioakvacit osidlují. Bioakvacit je používán v jezírkových biofiltrech, v akváriích nebo čističkách odpadních vod.

Jaké jsou technické vlastnosti bioakvacitu?

• Bioakvacit je vyroben z retikulované (síťované) etherové pěny.
• Bioakvacit má pórovitý tvar.
• Má vysokou odolnost proti roztržení v tahu.
• Odolný proti deformaci při stlačení. Vlastností je pružnost.
• Nízká hmotnost.
• Stabilita vůči narušení struktury. Odolává ve slané i sladké vodě a některým kyselým látkám.
• Nestabilní vůči kyselině chromové, kyselině dusičné, kyselině mravenčí, acetonu.

Jaké je využití bioakvacitu?

Bioakvacit se využívá jako filtrační médium do různých filtračních zařízení, která jsou spojena s vodou.

• Bioakvacit jako náplň filtru do akvária.
• Bioakvacit jako náplň filtru do biofiltrace pro zahradní jezírka.
• Bioakvacit jako náplň filtru do biofiltrace pro koupací jezírka.
• Bioakvacit jako náplň filtru do biofiltrace pro biobazén.

Jak lze formovat bioakvacit – filtrační molitan?

Bioakvacit je materiál, se kterým se snadno manipuluje, protože je lehký, drží tvar, není náchylný na roztržení. Bioakvacit lze tvarovat do různých tvarů a rozměrů, podle potřeby. Například z něj lze nařezat biokvacitové kostky.

Jaké úkony se s bioakvacitem dají provádět?

• Řezání – pomocí odlamovacího nože nebo i pásovou pilou.
• Vrtání.
• Lepení.

Proč zvolit bioakvacit namísto náhražek?

Bioakvacit byl vyvinut přímo pro použití ve filtračních zařízeních. Jeho vlastnosti jsou uzpůsobeny tak, aby odolával vlivům, které by ho mohly ve vodním prostředí destruovat.

Je třeba myslet na to, že bioakvacit je ve filtru neustále ponořený ve vodě.

Náhražky, v podobě kuchyňských houbiček na nádobí, nejsou konstruované na dlouhodobé máčení ve vodě. Začnou se drolit a způsobí více starostí než užitku.

Co můžete čekat od originálního bioakvacitu?

• Snadnou údržbu – propírání ve vodě.
• Odolnost vůči dlouhodobému ponoření ve vodě. Drží tvar a strukturu.
• Snadná tvarovatelnost – řezání nožem.

Co znamená označení PPI u bioakvacitu?

PPI je základní vlastnost biokvacitu, podle které se dělí.

Zkratka PPI znamená pores per inch. Index PPI označuje počet pórů v molitanu na palec. Toto označení určuje, jak je daný kus bioakvacitu porézní. Čím větší poréznost, tím větší dutinky a tím větší i propustnost.

PPI označuje hrubost bioakvacitu

PPI 20 – Nejčastěji používaná hrubost pro filtraci nečistot v jezírcích a akváriích, bazénech.

Příspěvek Bioakvacit pochází z Radílek.cz

Biologická nebo přírodní rovnováha je vyvážený stav živých i neživých částí celého ekosystému. Podle této teorie se změna na jedné straně projeví na straně druhé. V celé biosféře jsou na sobě navzájem závislé všechny její složky. Některé jsou si velice blízké a některé naopak vzdálené. Výkyv v počtu nějakého druhu populace má za následek změnu, která na tento jev reaguje tak, aby bylo dosaženo opětné rovnováhy.

Souvislost diverzity a biologické rovnováhy

S přírodní rovnováhou souvisí i druhová rozmanitost – diverzita.
Biodiverzita může být nahlížena:

• z hlediska počtu druhů, které jsou v ekosystému a
• z hlediska rozsahu ohrožení druhů.

Diverzita byla na počátku vzniku Země nízká, protože živočišné a rostlinné druhy se rozvíjí postupem času v procesu evoluce. Je to dynamický proces, kdy nové druhy vznikají, vyvíjí se a následně i vymírají.

Biologická rovnováha souvisí se vzájemnými vztahy mezi organismy. Úzce s tím souvisí i potravní sítě. Rovnovážný stav není stálý, ale mění se v závislosti na výkyvech na jedné nebo druhé straně závislých organismů.

Jaký je význam biologické rovnováhy?

Diverzita a biologická rovnováha ovlivňují stabilitu a funkčnost ekosystémů. Bez nich by celá biosféra přestala existovat v podobě, jakou ji známe.

Snižování počtu druhů některých druhů zvířat nebo rostlin může mít za následek ztrátu odolnosti konkrétního ekologického systému. Poté co bude jejich ekosystém vystaven stresující faktorům už nebude schopen vrátit se do svého původního stavu.

Pro člověka má biologická rovnováha životní význam. Díky přírodní rozmanitosti má člověk k dispozici širokou škálu komodit, které využívá pro svůj život.

Jaké jsou stresové faktory pro biologickou rovnováhu?

Stresory mohou být jak přírodního tak umělého původu. Změny mohou probíhat velmi pomalu v průběhu milionů let nebo naopak velmi rychle během desetiletí. Stresové faktory, které ovlivňují biologickou rovnováhu a diverzitu:

• Přírodní síly – vulkanická činnost, dopad vesmírných těles na Zemi, doba ledová.
• Lidská činnost – je to v podstatě vše, co tvoří člověk.
  • využívání půdy pro agronomické účely a pro zvýšení prostoru pro bydlení,
  • hospodaření s vodou,
  • znečištění životního prostředí,
  • úmyslné i neúmyslné přesouvání druhů z jejich přirozeného prostředí do jiného ekosystému.

Konkrétní příklady lidské činnosti, které ovlivnily biologickou rovnováhu:

• Zdecimování amerických bizonů a predátorů, vlků, mělo v historii dopad na horskou vegetaci, mokřady, ryby a další druhy.
• Chemické kontaminování půdy může vytvářet pustiny, kde přežijí jen nejodolnější druhy a zbývající druhy vymřou.

Princiem zůstává, že pokud se zavleče nějaký druh do prostředí, kde nemá svého přirozeného predátora, dokáže změnit celý původní ekosystém. Ať už se jedná o rostliny nebo zvířata.

Biologická rovnováha v jezírku

V biologicky vyváženém jezírku jsou v rovnováze rostliny i živočichové. Projevuje se to čistou vodou, zdravými vodními organismy i prosperující rostlinnou zónou.

Ekosystém jezírka tvoří kruh, kdy rostliny ovlivňují vodní živočichy a naopak.

Vodní rostliny:

• Poskytují rybám, obratlovcům i bezobratlím úkryt.
• Slouží jako potrava pro ryby,
• Dodávají vodě potřebný kyslík.
• Spotřebovávají živiny z vody a tím snižují růst a přemnožení řas.
• Absorbují dusík a fosfor, které také podporují růst zelených řas.
• Vytvářejí stín a tím brání přehřívání vody a růstu řas, které využívají sluneční záření jako zdroj energie.

Ryby:

• Produkují anorganickou hmotu, která je plná živin pro potravu rostlin.
• Redukují množství planktonu a bentosu.

Plankton:

• Tvoří potravu pro ryby.

Bentos:

• Je potravou pro vodní živočichy a zároveň snižuje množství anorganických usazenin.

Příspěvek Biologická rovnováha pochází z Radílek.cz

Biocenóza je společenstvo všech živých organismů, které žijí v určitém biotopu. Na místě, kde jsou složky živé i neživé přírody jednotné pro všechny rostliny, živočichy, houby mikroorganismy. Mezi jednotlivými organismy jsou vztahy.

Biocenóza je součástí ekosystému, je to jeho živá část, která má schopnost samoregulace. Získává určitý ráz podle dominantních populací, které se v biocenóze vyskytují.

Systém úrovní biologické integrace pro představu zařazení biocenózy

1. Buňka – nejmenší funkční biologický systém.
2. Jedinec – biotický systém, jeho život je časově a prostorově ohraničen.
3. Populace – skupina jedinců stejného druhu. Lokální populace – jedinci v určitém čase na určitém místě.
4. Biocenóza – společenstvo – soubor populací, které jsou v určitém čase na určitém území (biotopu).
5. Ekosystém – funkční biologický systém, který je tvořen biocenózou a okolnostmi prostředí, ve kterém biocenóza existuje. Ekosystém kapky vody, hrudky hlíny, jezírka, zahrady.
6. Biostroma – soubor všech živých organismů – biocenóz, které v určitém čase osidlují Zemi.
7. Biosféra – souhrn všech ekosystému na Zemi. Bistroma plus prostředí.

Rozdělení biocenózy dle vlivu člověka

Podle vlivu člověka a jeho činnosti.

Přírodní biocenóza

Může být označována jako původní. Jsou to společenstva, která vznikla a i dále existují bez jakéhokoliv lidského zásahu. V hustě obydlených částech světa je v podstatě nemožné takové biocenózy najít. I vysokohorské zóny jsou změněny například znečištěným ovzduším.

Přirozená biocenóza

Vliv člověka na přirozené společenstvo existuje, ale druhové složení biocenózy se přibližuje přírodnímu stavu v konkrétní oblasti. Přirozená společenstva lze nalézt pralesích, lesích, oceánech a mořích.

Umělá biocenóza

Zvaná také jako biocenoidy. Jsou vytvořeny lidskou činností. Člověk záměrně vytváří společenostvo pro svoji potěchu nebo užitek. Například to můžou být pole, zahrady, louky, lesy.

Rozdělení biocenózy podle skupin organismů 

• Zoocenóza – soubor populací živočichů (společenstvo), kteří žijí na určitém místě (biotopu). Je to pouze část biocenózy. Dále se ještě dělí na např. na ichtyocenózu – společenstvo ryb, bakteriocenózu (společenstvo bakterií).
• Fytocenóza – společenstvo rostlin. Soubor populací rostlinných druhů. Které se vyskytují ve stejných typech abiotického prostředí (abiotické faktory jsou: podnebí, ovzduší, teplota, světlo…). Na určitém stanovišti (biotopu).
• Mikrobiocenóza – společenstvo mikrobů.

Příspěvek Biocenóza pochází z Radílek.cz

Bentos je společenství živých organismů, kteří žijí na březích nebo na dně ve sladkých i slaných vodách. Vody mohou být tekoucí i stojaté. Vyskytují se v mořích, oceánech, jezerech, potocích, řekách, rybnících. Jsou nezbytnou součástí vodního ekosystému. Tvoří potravu pro některé vodní živočichy. Vrstvě, která je tvořena bentosem se nazývá bentická zóna nebo bentál.

Jaké jsou druhy bentosu?

Bentos obsahuje velké množství mikroorganismů. Podle podmínek, ve kterých žijí, se velmi různí. Lze pozorovat, že bentos se plazí, hrabe, plave u dna anebo je součástí podkladu (bahna, substrátu), ze kterého se neodpojuje.

Bentos tvoří potravu pro jiné vodní organismy, ale zároveň jsou bentos a jeho části, sami sobě potravou.

Rozdělení bentosu podle zastoupení organismů

• Zoobentos – Živočichové tvořící bentos. Larvy hmyzu, měkkýši, korýši, kroužkovci, ploštěnky a jiní.
• Fytobentos – Rostlinné mikroorganismy. Sinice, řasy, mechy.
• Bakteriobentos – Bakterie, které přilnuly k podkladu.

Rozdělení bentosu podle velikosti

• Makrobentos – velikost větší než 1 mm
• Mezobentos – velikost menší než 1 mm a větší než 32 µm
• Mikrobentos – velikost menší než 32 µm

Kde žije bentos?

Společným prostředím pro všechny organismy žijící v bentosu je voda, která je u dna nebo břehu.

• Mělčiny, kde se voda setkává s pevninou obývají druhy bentosu, které vyžadují pro svůj život světlo.
• Hlubiny, kam světlo naopak nedosahuje obývají druhy, které leckdy nejsou ještě ani prozkoumané, protože tam člověk nedosáhl.

Členění bentosu podle stanoviště a způsobu života

Podle způsobu života:

• Epibentos – přisedlé formy bentosu. Jsou spojeny s podkladem – kameny, mušlemi.
• Endobentos – vznášející se formy bentosu. Organismy, kteří žijí v sedimentech a tvoří podzemní chodby.
• Hyperbentos – plující formy bentosu. Organismy mající schopnost plavat blízko u dna.

Podle stanoviště vztahující se k podkladu se rozděluje bentos na:

• Psamon – organismy využívající prostředí písčitého dna,
• Epilitické organismy – žijí přímo na kamenitém dně nebo v jeho těsné blízkosti,
• Epipelické organismy – obývají dna s bahnitým podkladem.

Příklady bentosu ve sladkých vodách

Zoobentos – pijavky, larvy přísalek, chrostíci a jejich schránky, larvy pakomárů, máloštětinatí červi, hlístice, měkkýši, mlži.
Fytobentos – rozsivky, zelené řasy.

Jaké jsou přínosy bentosu v jezírku?

Bentos udržuje rovnováhu v životním prostředí. Tím, že se bentosem například přilnutým na vodních útvarech krmí živočichové udržují čistotu a odstraňují odpadní látky.

Sám bentos se také živí rozkládající se organickou i anorganickou hmotou, kterou dále recykluje. A vytváří novou hmotu stravitelnou pro jiné organismy. Díky tomu se udržuje koloběh živin ve vodním prostředí.

Bentos může také sloužit jako indikátor kvality vody. Například chrostíci jsou velmi citliví na znečištění a jejich úbytek může značit sníženou kvalitu vody.

Příspěvek Bentos pochází z Radílek.cz

Biobazén je uměle vytvořená nádrž na vodu, která udržuje čistou vodu pomocí biologických filtrů. Bez použití klasické bazénové chemie. Může být různých tvarů a velikostí. Princip biobazénu se snaží přiblížit přírodnímu modelu proudící vody. Rostliny v bio bazénu mají druhořadé postavení. Nekladou se na ně nároky na čištění vody, slouží spíše k potěše oka.

Jaké jsou typy bio bazénů?

Druhy biobazénů se rozlišují podle množství přístrojové techniky, která se stará o čistotu vody.

1. Biobazén s jednoduchým biofiltrem.

• Pomocí čerpadla je vháněna voda do biofiltrace, kde se voda upravuje pomocí bakterií, které v něm sídlí.
• Dále je na hladině umístěn skimmer, který sbírá vodu a projde jím více než 100 % objemu za 24 hodin.
• Rostlinná zóna zabírá nejvíce 30 % plochy biobazénu. Narozdíl od koupacího jezírka.
• Na povrchu biofiltrace dochází k nárustu biofilmu, který je tvořen bakteriemi, řasami, houbami, viry, jednobuněčnými organismy i zooplanktonem. Biofilm váže a spotřebovává živiny z vody a dusík. Musí být pravidelně z filtru odstraňován.
• V návaznosti na růst biofilmu je třeba dodávat do vody dusík.

2. Biobazén se větším technickým zařízením.

• Biologická filtrace je umístěna mimo jezírko.
• Filtrace může být naplněna substrátem, který doplňuje chybějící dusík.
• Součástí zařízení je technologie pro zachycení fosforu.
• Usazeniny je třeba odstraňovat vysavačem.
• Rostlinná zóna není třeba. Biofiltrace zastoupí jejich čistící funkci.
• Koupací plocha tohoto typu bio bazénu může být 100 %.

Jaké jsou výhody biobazénu?

• Voda je šetrná k pokožce, jelikož je zde absence chemických přípravků na úpravu vody.
• Vyšší pH vody zajišťuje menší vysoušení kůže.
• Voda je nezávadná pro lidský organismus.
• Filtr má nízkou spotřebu energie.
• Voda se po koupací sezóně nemusí vyměňovat.
• Biologická filtrace se snaží připodobnit výslednou vodu v bazénu k vodě v přírodních jezerech. Výsledkem by měla být měkká a čistá voda.

Jakou vodou se může biobazén naplnit?

Při napouštění biobazénu je třeba zjistit hodnotu fosfátů v ní obsažených. Hranicí je 10𝝁g / l. Pokud je voda nevyhovující, musí se její hodnoty upravit.

Je také nutné dbát na to, aby se do biobazénu nedostávala povrchová voda, která může být nežádoucími látkami kontaminována.

Na co dbát u biobázenu?

• Bio bazén by měl být umístěn tam, kde nehrozí neustálý spad listí nebo jiných částí rostlin a stromů.
• Pokud se na dně vytvoří sedliny, je nutné je odstranit vysavačem, aby se nedostávaly do filtrace.
• Pravidelné čištění biofiltru od biofilmu.
• Zvýšené množství živin může zakalit vodu v bio bazénu. Odstranění nadměrného množství živin pomůže biofiltraci, aby sama po určité době opět navrátila vodě její čistotu.

Příspěvek Biobazén (Bio bazén) pochází z Radílek.cz

Biokuličky tvoří náplň do filtrací v zahradních nebo koupacích jezírcích. Mohou je použít i akvaristé. Bio kuličky jsou plastové kuličky, které mají různý průměr. Povrch kuličky není celistvý, ale má otvory různého tvaru a velikosti. Slouží jako zázemí pro nitrifikační bakterie v biologickém filtru. A společně s nimy pomáhají čistit vodu od mikronečistot, dusitanů, amoniaku a jiných látek.

Jak fungují biokuličky do filtrace?

Biokuličky jsou usazeny ve filtrační nádobě v biofiltru. Svým pórovitým povrchem nabízejí vodním bakteriím prostředí, kde se mohou usídlit a zpracovávat nežádoucí dusitany a čpavek.

Některé bio filtrační kuličky (spíše ty akvarijní) mají uvnitř ještě navíc biomolitan. A tím zvyšují plochu, na které se mohou uchytit nitrifikační bakterie.

Voda, která prochází přes kuličky, ve kterých žijí bakterie, je filtrována a zbavována nežádoucích látek. přispívá tím k čisté a nezávadné vodě.

Kolik bio kuliček do filtrace jezírka je potřeba?

Množství biokuliček se odvozuje od jejich samotné velikosti a od velikosti filtrační nádoby, ve které budou usazeny.

Biokuličky se vyrábí v různých velikostech a také v různé kvalitě.

Je dobré držet se doporučení a naplnit filtraci dostatečným počtem kusů. Šetřením dosáhnete akorát méně kvalitního výsledku čištění.

Jak správně používat bio filtrační kuličky?

Biokuličky jsou určeny pouze pro čištění mikročástic. Musí být umístěny na správném místě v biofiltru. Neměly by se k nim dostat velké nečistoty, které by kuličky ucpaly a tím by ztratily svoje filtrační schopnosti.

Je nutné, aby před biologickým filtrem byla umístěna komora na čištění hrubých nečistot, která zachytí odpad dříve, než se dostane k bio kuličkám.

Jak čistit bio kuličky?

Pokud na biokuličkách bude viditelné znečistění je nutné vyprat. Vyndat z filtrační nádoby a omýt v nádobě s vodou.

Biokuličky mohou být umístěny ve vaku, pytli a pak je manipulace s nimy mnohem snadnější.

Časté čištění biokuliček není vhodné, jelikož se zničí vytvořená biokultura uvnitř nich.

Příspěvek Biokuličky (Bio kuličky) pochází z Radílek.cz