Astaxanthin je přírodní červené barvivo (karotenoid). Jeho největším přírodním producentem je řasa zvaná Haematococcus pluvialis. Astaxanthin je využíván v kosmetice, jako doplněk zdravé výživy a také se přidává do krmiv pro jezírkové ryby z důvodu větší intezity barev, hlavně u KOI. Astaxanthin je považován za nejsilnější přírodní antioxidant.

Více o největším producentovi astaxanthinu – řase Haematococcus pluvialis

Řasa je jednobuněčná a žije ve sladkých vodách. Astaxanthin je produkován ve velkém množství, když se změní okolní životní podmínky. A stávají se nevhodné pro normální buněčný růst. Nepříznivé podmínky mohou být silné světlo, vysoká salinita a málo živin.

Tato řasa není vzácná a vyskytuje se v mírném podnebném pásu po celém světě. Někdy lze pozorovat krvavě červenou barvu na dně vyschlých skalních jezírek, ta je způsobena barvivem astaxanthinem, kterým se pravděpodobně brání buňky řasy proti škodlivému UV záření.

Řasu Haematococcus pluvialis lze také pěstovat v umělých podmínkách.

Kde se astaxanthin přirozeně vyskytuje?

S velkou pravděpodobností se většina z nás s astaxanthinem již setkala. Tento karotenoid obsahuje maso lososů, krevety nebo humři. Růžově zbarvené peří plameňáků má také na svědomí tato látka.

Jaké má astaxanthin účinky?

Je považován za nejsilnější antioxidant. Jeho účinky jsou tisícinásobně silnější než vitamín C. 500 až 800 krát účinnější než koenzym Q10, účinné látky v zeleném čaji a vitamín E.

• Působí proti stárnutí.
• Posiluje imuntu.
• Má protizánětlivé účinky.
• Dokáže ochraňovat mozkové buňky před poškozením.
• Zlepšuje zrak a zmírňuje únavu očí.
• Snižuje hladinu “zlého” cholesterolu v krvi.
• Chrání pokožku před škodlivými paprsky UV.
• Má pozitivní vliv na zvýšení energie, síly a vytrvalosti.

Jaké je využití astaxanthinu u zvířat?

Blahodárné účinky přírodního antioxidantu mají vliv i na zdraví zvířat. Proto se přidává do zvířecích krmiv. Jezírkové ryby, hlavně KOI, pak ještě dokážou využít barvivo pro zpestření a zvýraznění skrvn.

Příspěvek Astaxanthin pochází z Radílek.cz

Algoxan je přípravek na odstranění vláknitých řas ze zahradních a koupacích jezírek. Pracuje na bázi aktivního kyslíku. Velice účinně zbavuje porostlé kameny, stěny jezírka a další povrchy. Dostává se i do těžko přístupných míst. A odděluje zde řasy od povrchu.

Jak funguje algoxan?

Algoxan je sypký přípravek, který se aplikuje do vody. Tam pomocí reakce oxidace odstraňuje vláknité řasy, které jsou přilnuté k povrchu.

Ve vodě se rychle rozpouští a uvolňuje aktivní kyslík. Ten působí na buněčné membrány vláknitých řas a ničí je. Zároveň jsou zbytky řas vzniklým kyslíkem vynášeny na vodní hladinu odkud je lze vybrat síťkou. Zbytky rozpuštěných řas by se měly zachytit v jezírkové filtraci.

Algoxan rozpouští i zákal na dně jezírek a dokáže se dostat do štěrbin mezi kameny, kam je téměř nemožné se jakýmikoliv nástroji dostat.

S větším množstvím kyslíku ve vodní nádrži se zlepšuje činnost bakterií v biofiltru. Čímž se zlepšuje kvalita vody.

Působí i preventivně proti růstu řas.

Pro správnou funkci by měl být používán pouze do hraniční hodnoty pH 8,5. Pokud je pH vyšší, aplikace se nedoporučuje. Druhou podmínkou pro správnou účinnost je KH vyšší než 3 stupně a GH vyšší než 6 stupňů.

Může být algoxan nebezpečný?

Algoxan je nutné aplikovat podle návodu uvedeného na obalu výrobku. Přípravek by se měl sypat přímo nad místa, která jsou porostlá řasami. Pokud se dostane na listy může dojít k jejich popálení. Prášek (granulát) by se neměl dostat přímo na tělo ryb. Jinak je roztok s algoxanem pro rybí osádku bezpečný.

Neobsahuje těžké kovy, organické biocidy. Je bezbarvý a beze zbytku se dokáže rozložit.

Příspěvek Algoxan pochází z Radílek.cz

Autotrofní organismy se vyznačují tím, že si dokáží přeměnou anorganických (neživých) látek vytvořit energii (potravu) pro svůj růst a vývoj. Je to způsob autotrofní výživy. Nejčastěji za pomoci světla, vody a oxidu uhličitého přeměňují díky fotosyntéze na cukry, tuky a bílkoviny. Druhým způsobem je chemosyntéza, kdy je za pomoci oxidace získávají organismy energii.

Jaké jsou druhy autotrofních organismů?

Největšími zástupci mezi autotrofními typy jsou rostliny. Mnoho druhů autotrofů žije ve vodě. A to jak slané, tak sladké. Mohou to být řasy, fytoplankton, některé druhy bakterií, které se podílí například na nitrifikaci.

Zvláštním druhem jsou mixotrofní organismy, které kombinují fototrofní a chemotrofní výživu. Mohou to být některé řasy nebo bakterie.

Podle způsobu, jakým způsobem vytvářejí autotrofové energii se dělí:

Fotoautotrofní organismy

Patří sem organismy, které využívají sluneční energii k přeměně vody a oxidu uhličitého CO2 (který je přítomný ve vzduchu i ve vodě) na živiny (glukózu). Tento druh cukru pak rostlinám dodává energii a stavební materiál k výrobě celulózy. Ta je důležitá pro růst a stavbu buněčných stěn. Tomuto chemickému procesu se říká fotosyntéza.

Chemoautotrofní organismy

Chemoautotrofové nepotřebují k výrobě energie světlo. K produkci potravy využívají chemické reakce spojené často s kyslíkem (oxidace). Přeměňují dusíkaté sloučeniny, sirovodíkové sloučeniny nebo metan. Jedná se především o bakterie, žijící v extrémních podmínkách.

• Například v aktivních sopkách, horkých pramenech, v hlubinách oceánu poblíž hydrotermálních průduchů (trhliny v mořském dně), kde z nitra země vyvěrají spolu s vodou i minerály se sirovodíkem.
• Podobné extrémní podmínky mohou vzniknout i v zahradním nebo koupacím jezírku, kdy se ve vodě přemnoží dusíkaté látky a tyto bakterie je spotřebovávají.

Jak jsou důležité autotrofní organismy v potravním řetězci?

Bez autotrofních organismů by nebyl život na Zemi, tak jak ho známe. Na autotrofech je závislá většina živých organismů. A to ze dvou důvodů. Autotrofy vyrábějí kyslík a tvoří důležitou složku potravy. Primárně býložravci a druhotně i masožravci. Tito jmenovaní nedokáží přeměnit anorganické látky (neživé) na organické.

Trofické (nutriční) úrovně (k výkladu potravního řetězce):

1. trofická úroveň – Autotrofy – neživí se jinými organismy.
2. trofická úroveň – Býložravci konzumují autotrofy.
3. trofická úroveň – Masožravci a všežravci jedí všechny živé organismy.

Příklady autotrofních organismů

• Fotoautotrofní – dvouděložné rostliny, tráva, nahosemené rostliny (jehličnany, cykasy, jinany, liánovcotvaré rostliny), mechy, kapradiny, lišejníky, fotosyntetické řasy (chlorofyty, dinoflageláty, rozsivky), bakterie. Mají zelenou barvu.
• Chemoautotrofní – bakterie – nitrifikační, methanogenní, halofilní, termoacidofilní, zpracovávající síru.

Příspěvek Autotrofní organismy pochází z Radílek.cz

Aquarock je filtrační médium do filtračních zařízení jezírek nebo akvárií. Je to přírodní materiál. Má vysokou poréznost a pórovitost. Jednotlivé kameny mají tisíce tunýlků, které nabízí velkou plochu pro osídlení jezírkovými bakteriemi. Aquarock je jedním z možných materiálů pro náplň do biologické filtrace.

Jakou má aquarock funkci?

Aquarock lze využít jako filtrační médium namísto filtračního molitanu nebo biokuliček.

Svůj povrch i vnitřní póry propůjčuje filtračním bakteriím, které se ve skulinkách “zabydlují”. Poté plní svoji čistící funkci a zbavují jezírkovou nebo akvarijní vodu toxických plynů, jako jsou dusitany a čpavek.

Kde lze aquarock použít?

Aquarock jako náplň do filtrace lze instalovat:

• do filtračního zařízení pro zahradní jezírka,
• do filtračního zařízení pro koupací jezírka,
• do filtračního zařízení pro akvária,

Jaké jsou nevýhody aquarocku?

Příspěvek Aquarock pochází z Radílek.cz

Anaerobní je proces, prostředí, kde se nevyskytuje kyslík (O2). Anaerobní organismus nepotřebuje ke svému životu a růstu kyslík, někdy mu může kyslík ubližovat nebo ho dokonce zabít. Anaerobní organismy se mohou vyskytovat ve vodě (anaerobní bakterie), na souši, v půdě. Opakem jsou organismy aerobní, které se bez přísunu kyslíku neobejdou.

Co jsou anaerobní organismy?

Anaerobní organismy dokáží získat energii pro svůj růst bez přítomnosti vzdušného kyslíku (O2). Některé anaerobní organismy dokážou využít vázaného kyslíku například v molekule vody H2O. Anaerobními organismy jsou z velké části bakterie.

Dělení anaerobních organismů

Organismy, které pro svůj život potřebují málo nebo vůbec žádné množství kyslíku se dělí:

• Fakultativně anaerobní – pokud mají organismy možnost využívat kyslík, tak ho spotřebovávají při buněčné respiraci (buněčném dýchání), ale když není dostatek kyslíku, přecházejí na fermentační typ metabolismu (získávají energii z cukrů a organických kyselin, dusíkatých sloučenin). Např. kvasinky alkoholového kvašení nebo některé jezírkové bakterie.
• Mikroaerofilní – organismy (bakterie), které pro svůj růst potřebují nižší hladinu kyslíku, než je obsaženo v atmosférickém kyslíku. Jsou schopny přežít při nízké koncentraci kyslíku. Vyšší množství kyslíku je ničí.
• Obligátně anaerobní – vyžadují podmínky pro život tvořené absencí kyslíku (bez kyslíku). Kyslík je inaktivuje nebo zabíjí.
• Anaerobní – pro růst a množení nepotřebují kyslík.

Anaerobním bakteriím se věnuje pozornost při péči o jezírko. Anaerobní bakterie pomáhají čistit vodu od látek, které jsou jedovaté pro vodní organismy (ryby), Anaerobní bakterie spotřebovávají dusíkaté sloučeniny, čpavek.

Příspěvek Anaerobní bakterie pochází z Radílek.cz

Aerobní může být proces, prostředí nebo organismy. Základem je vždy kyslík (O2). Aerobní procesy jsou takové, které potřebují kyslík. Aerobní prostředí obsahuje dostatečné množství kyslíku ve volné atmosféře. Aerobní organismy potřebují ke svému životu kyslík a některé ho potřebují při přeměně na energii. Opakem aerobní je anaerobní.

Co jsou aerobní organismy?

Aerobní organismy potřebují ke svému životu a růstu okysličené prostředí. Může jím být voda nebo vzduch nebo půda.

Schopnosti aerobního dýchání přináší aerobním organismům výhody, jelikož tím získávají více energie než anaerobní organismy.

Druhy organismů podle potřeby kyslíku 

• Obligátně aerobní – potřebují kyslík ke svému růstu. Při procesu buněčného dýchání využívají kyslík k výrobě energie. Oxidací přeměňují na cukry a lipidy.
• Fakultativně aerobní – ke svému životu využívají kyslík, ale pokud není dostatek kyslíku, tak si umí vyrobit energii i pomocí anaerobních metod.
• Mikroaerofilní – organismy, které pro svůj růst potřebují nižší hladinu kyslíku než je obsaženo v atmosférickém kyslíku. Jsou schopny přežít při nízké koncentraci kyslíku.
• Obligátně anaerobní – vyžadují prostředí bez kyslíku. Kyslík je inaktivuje nebo zabíjí.
• Anaerobní – pro růst a vývoj nepotřebují kyslík.

V biotopu jezírka žijí aerobní i anaerobní bakterie, které osidlují biologické filtry. Pomáhají filtrovat a čistit vodu od nežádoucích látek jakými jsou čpavek, dusík, dusitany. Tyto látky v jezírku škodí rybímu osazenstvu, proto je nežádoucí, aby byly přítomny v jezírkové vodě ve větším množství.

Příspěvek Aerobní bakterie pochází z Radílek.cz

Aktivní kyslík je prostředek, kterým lze získat nebo udržet čistou vodu v bazénech, vířivkách, ale i zahradních a koupacích jezírcích. Aktivní kyslík funguje nejčastěji na bázi peroxidu vodíku. Nebo manganistanu draselného. Je to bezchlorová metoda, kterou lze upravit vodu. Odstraňuje mikroorganismy – řasy. Hodí se na pravidelnou údržbu, jeho účinnost z vody rychle vyprchá.

Jaká jsou pravidla použití aktivního kyslíku?

Aby byla zachována správná účinnost aktivního kyslíku:

• pH vody musí být mezi 7 až 7,6.
• Voda by neměla být horká. Použití ve vířivkách snižuje účinnost.

Použití aktivního kyslíku do jezírka 

Aktivní kyslík do jezírka se přidává ze dvou důvodů.

• Doplnění hladiny kyslíku ve vodě.

• Odstranění řas. 

Jakým způsobem dojde k odstranění řas pomocí aktivního kyslíku?

Podle druhu přípravku je možné aplikovat přípravek buď plošně nebo pouze na místa s výskytem řasy.

Aktivní kyslík ve formě granulí se sype na “postižená” místa. Jde o to, aby nebyly zasaženy rostliny nebo dokonce ryby. Na hladinu, nad místem výskytu řas se vysype přípravek. Ten dopadne na dno a oddělí řasy od povrchu dna. Kyslíkové bublinky pak vynesou nečistoty na hladinu odkud je třeba je síťkou odstranit. Zbývající nečistoty by pak měly být z hladiny posbírány skimmerem.

Před aplikací přípravku je třeba vypnout koloběh vody, aby proud neunášel granule na místa, kam nechceme. A aby nebyly nečistoty odneseny do filtrace. Cílem je dostat je na hladinu. Pokud filtrační zařízení poběží, je třeba ho poté vyčistit.

pH vody se po použití aktivního kyslíku může přechodně zvýšit až o 1 stupeň.

Při větší rozloze jezírka lze dávku rozdělit do dvou dnů. V jednom dni se aplikuje na jednu půlku a v druhém dni na druhou půlku plochy. Tím dojde ke snížení zatížení jezírka.

Použití aktivního kyslíku do bazénu

Aktivní kyslík je náhrada nebo varianta oproti chlorové dezinfekci vody. Procedura aktivním kyslíkem je vhodná pro osoby, které dráždí chlorové přípravky. Nedráždí pokožku ani oči.

Jeho použití je ve formě tablet nebo v tekutém stavu.

• Aktivní kyslík může být používán jako prevence růstu řas, proti zakalení vody při pravidelném používání. Nevýhodou u této terapie je její krátká účinnost. Aktivní kyslík rychle vyprchá a je nutné ji za krátký čas opakovat.
• Nebo lze použít jako šokovou terapii při výraznějším znečištění. Poté je nutné buď odstranit nečistoty, které vyplavaly na hladinu bazénu síťkou a případně pročistit filtraci, do které se nečistoty dostaly.

Použití aktivního kyslíku do vířivky

Aktivní kyslík ve vířivkách funguje na stejném principu jako u bazénů.
Pohodlným řešením jsou určitě tablety, které by měly postupně uvolňovat aktivní kyslík a zajišťovat pravidelnou péči.

Dávkování aktivního kyslíku

Před použitím přípravku si vždy přečtěte návod. Jednotlivé prostředky se liší jak ve formě (prášková, v tabletách nebo tekutá), tak i v množství, které má být aplikováno. Je třeba dávat si pozor na požadovanou hodnotu pH vody, při které přípravky fungují správně.

Příspěvek Aktivní kyslík pochází z Radílek.cz

Amoniak (azan) známý pod triviálním názvem čpavek má chemický vzorec NH3. Existuje v plynném skupenství. Je bezbarvý a štiplavý. Znaky amoniaku jsou toxicita, zásaditost a je lehčí než vzduch. Přirozeně se vyskytuje v lidském těle. Čpavek je odpadním materiálem metabolismu živočichů.

Jak vzniká amoniak (čpavek)?

Amoniak vzniká chemickou reakcí.

• Amonné soli se silnými hydroxidy.
• Tepelným rozkladem uhličitanu amonného.
• Hydroxid vápenatý účinkuje s vodným roztokem močoviny.

Průmyslová výroba spočívá v katalyckém slučování dusíku a vodíku. Urychlovačem (katalyzátorem) je houbové železo. Za použití vysokého tlaku (20 až 100 MPa) a vysoké teploty (nad 500 °C). Tato syntéza má název Haberova-Boschova syntéza amoniaku.

Jak vzniká amoniak v přírodě a kde ho najdeme?

• Amoniak vzniká rozkladem organických zbytků, výkalů živočichů. Váže se jako amonné soli.
• Čpavek nalezneme i ve vodě. Ryby vylučují odpadní dusík ve formě amoniaku.
• Ve stopovém množství je amoniak obsažen v zemské atmosféře.
• Vyskytuje se také v okolí sopečných jevů.
• Ve velkém míře je amoniak obsažen ve vesmíru (v kometách, mezihvězdném prostoru, v atmosférách některých planet).

Jaké jsou vlastnosti amoniaku?

• Dobrá rozpustnost ve vodě. Rozpuštěním vzniká zásaditý roztok – čpavek. pH s amoniakem stoupá.
• Reaguje s kyselinami. Čímž vznikají amonné soli. (např. s kyselinou sírovou vytváří síran amonný)

Jaké je použití amoniaku neboli čpavku?

Amoniak má široké využití v chemickém, textilním a agrárním průmyslu.

• Výroba hnojiv.
• Součást čistících prostředků.
• V chemických procesech je přímým nebo nepřímým prekurzorem většiny dusíkatých sloučenin.
• V chladírenství se používá díky termodynamickým vlastnostem jako součást chladicích systémů.
• Kapalný amoniak jako palivo.
• Konzervat.
• Stimulant pro sportovce – zejména pro silové sporty. Aplikace vdechováním.
• Amoniak v kapalném stavu se používá ke zpracování bavlny.
• Náplň do meteorologických balonů.
• Barvení (ztmavování) dřeva pomocí plynného amoniaku.

Jak působí čpavek v jezírku nebo akváriu?

Ryby přirozeně během svého života vylučují čpavek. A to přes dýchací centrum – žábrami a rozkládajícími se exkrementy. Amoniak vzniká ve vodě také bakteriálním rozkladem nesnědeného krmiva, odumřelých řas a vodních rostlin.
Neřešení zvýšené hodnoty amoniaku ve vodě může vést ke zdravotním problémům až k vymření rybí populace. Amoniak je pro ryby toxický. Proto je nutné sledovat hladinu pH v jezírku nebo akváriu. Pokud je voda příliš zásaditá, hodnota pH je vysoká, bude se pravděpodobně jednat o zvýšené množství čpavku ve vodě.

Jak odstranit amoniak z jezírka?

Účinně lze odstranit čpavek z jezírka pomocí biologické filtrace. Kdy přicházejí na pomoc aerobní bakterie, ale i anaerobní bakterie, které spotřebovávají dusitany a dusičnany z vody a tím ulevují rybímu osazenstvu.

Příspěvek Amoniak (čpavek) pochází z Radílek.cz

Algicidy jsou pomocníci zejména při prevenci, ale i odstranění řas a fytoplanktonu. Algicidní přípravky jsou chemické sloučeniny. Patří do skupiny pesticidů. Kontrolují tvorbu a zároveň hubí řasy jak v jezírkách, tak v bazénech. Díky těmto preparátům udržíte vodu průzračnou bez nepříjemného a nezdravého zeleného zakalení.

Jaké jsou druhy algicidů?

• Přírodní algicidy – ječná sláma. Používá se v Anglii, ale výsledky univerzitního testování na její účinnost byly smíšené. Ječná sláma napěchovaná do síťových pytlů se nechává plout po hladině. Tento způsob ochrany proti řasám je šetrný k živočichům a rostlinám ve vodě.
• Syntetické algicidy – chemické sloučeniny. Tímto způsobem jsou vyrobeny všechny přípravky s algicidním účinkem.

V bazénech se nejčastěji jako prevence proti vzniku řas používá chlor (chlorové tablety). Algicidy jsou založeny na bázi mědi a směsí z ní. Síran měďnatý a cheláty mědi.

Jak algicidy fungují?

Cílem algicidů je zahubit řasy. Je známo, že algicidní přípravky fungují, ale důvody proč tomu tak je, jsou stále nejasné.

Chemické sloučeniny v přípravku se navážou na buňky a naruší procesy potřebné k přežití.

Mohou narušit transport energie v buňkách nebo zabraňují buněčnému dělení. Stejně tak i fotosyntetizujícím schopnostem. Následkem působení algicidů dochází k jejich úhynu. Řasy zhnědnou. Pokud jsou ve vodě přemnožené, je nutné povolat na pomoc vločkovač, který dokáže odumřelé řasy shlukovat. Pak je nezbytné následně nashromážděné řasy z vody odstranit.

Při boji s řasami je důležitá prevence. Algicidní přípravky se dají používat v určeném množství a předcházet tak přemnožení řas. Měly by se používat vedle chlorových přípravků, ne místo nich.

Na co si dát pozor při používání algicidů?

Pokud napouštíte jezírko nebo bazén vodou, která je hodně železitá (obsahuje vysoké množství kovů), může dojít k oxidaci, která znehodnotí vodu. Přidáním algicidů na bázi mědi proces ještě urychlíte.

Řešením je použití algicidů bez mědi. Jako je herbicid endothall nebo peroxyhydrát uhličitanu sodného.

Jsou algicidy nebezpečné?

Algicidy do jezírek

Algicidy patří do skupiny kontaktních pesticidů. Musí vstoupit přímo do buňky. Proto je nutné dodržovat pokyny a dávkování, které jsou uvedeny na konkrétním přípravku. Větší než doporučené množství může mít za následek odumření rostlin ve vodě v případě použití v jezírkách.

Algicidy do bazénů

Pro člověka s citlivou pokožkou mohou mít za následek vyrážku, svědění. Tento jev nastává zejména v případě, kdy není dodrženo správné dávkování. Pokud je algicidním přípravkem voda nasycena, tak ani nepracuje správně. Řešení “předávkování” vody algicidy je nechat přípravek tzv. vyvětrat. Při pohybu vody se lépe rozptýlí. Nebo naředit.

Algicidy mohou mít zhoubný efekt pro váš trávník pokud se jimi tráva potřísní.

Algicidní přípravky je doporučeno použít při zazimování bazénů, hlavně se týká těch zapuštěných, kdy
tma, vlhko a klidná nehybná voda, vybízí řasy k růstu a množení.

Příspěvek Algicidy pochází z Radílek.cz

Asfaltový recyklát je druh kameniva, které vzniká drcením asfaltových celků. Označuje se jako “druhotná surovina” přičemž tento název není ukotven v legislativě. Může pocházet z odpadu vzniklého při demolici silnice nebo při frézování vozovky. Používá se jako podkladový materiál namísto štěrku. Slouží ke zpevnění cest. Tvoří buď podsypnou vrstvu nebo podkladní vrstvu. Je to kontroverzní materiál z hlediska ekologie.

Jak vzniká asfaltový recyklát?

Asfaltový recyklát je vyroben z odpadu, který vzniká při demolici asfaltové vozovky nebo při rekonstrukci silnice, kdy dochází k jejímu frézování (stržení vrchní části).

Recyklované kamenivo z jednotlivých vrstev vozovky. Například z:

• asfaltových směsí,
• litého asfaltu,
• makadamu použitého na vozovce,
• nátěrů a emulzních kalových zákrytů.

Výroba asfaltového recyklátu probíhá ve dvou fázích:

1. Drcení – probíhá v drtičích – čelisťových nebo odrazových.
2. Třídění podle frakcí.

Velké kusy asfaltu jsou drceny na různě velké frakce. Podle použití. Asfaltový recyklát lze nalézt ve standardních velikostech 0 – 8, 8 – 32, 32 – 63. Někteří výrobci poskytují i frakce 0 – 10, 10 – 32.

Použití asfaltového recyklátu

Asfaltový recyklát slouží jako podsypový nebo podkladový materiál pro stavbu nebo zpevnění cest.

Použití asfaltového recyklátu:

• Pro výrobu podkladní vrstvy nebo zpevnění málo zatížených cest, které vznikají hutněním. Bez přidání pojiva.
• Pro výrobu stmelených podkladových směsí hydraulickými nebo asfaltovými pojivy (cement, vápno, struska).
• Spolu s přidanou emulzí je tento vzniklý materiál vhodný pro místa, kde bylo použito dehtové pojivo.
• Kombinace přidání emulze a cementu. Vlastnosti jsou podobné jako u směsi obalovaného kameniva.

Vhodné technologie pro zpracování asfaltového recyklátu jsou:

• za studena s použitím emulzí,
• nebo v kombinaci s cementem.

Škodlivost asfaltového recyklátu

Existuje důvodná obava, že z asfaltového recyklátu se do půdy uvolňují škodlivé látky. Ty pak z půdy přecházejí do vody.

Omezení dopadu na životní prostředí a potažmo na zdraví člověka je možné obalením ekologicky závadných kusů kameniva cementem.

Příspěvek Asfaltový recyklát pochází z Radílek.cz